Počátky hudebního školství v Benešově se datují rokem 1939, kdy v únoru zahájila činnost "Městská hudební škola Josefa Suka v Benešově u Prahy". U jejího zrodu stál Alois Sarauer, žák klavíristy profesora Viléma Kurce a skladatele Vítězslava Nováka a spoluautor známé klavírní školy. Ten se stal také prvním ředitelem školy. Zřizovatelem školy byl okresní osvětový odbor.
V počátcích působení hudební školy se vyučovalo v jedné třídě tehdejší dívčí školy Na Karlově a v soukromých bytech. Po roce získala škola třídy dvě, na tehdejší chlapecké škole. Nadále se však vyučovalo v soukromí.
Po necelém roce působení Alois Sarauer odešel a řízení školy se ujal Václav Novák.
V roce 1945 získala škola pro své působení nové prostory, a to budovu v Sukově ulici (bývalá německá škola, později administrativní budova krajské správy silnic). Podstatně se tehdy rozšířila výuka, kromě klavíru a houslí se začaly vyučovat akordeony a různé dechové nástroje.
Škola se pak stěhovala ještě několikrát, v roce 1950 do budovy v ulici Československé armády. Zde se vyučovalo do roku 1976, kdy byla budova určena k demolici. Krátce se pak provizorně učilo ve třídách benešovských škol i v DDM. Mezitím byl rekonstruován a upraven pro potřeby výuky dům č. 739 v dnešní Husově ulici, kde žil poslední roky svého života skladatel Mistr Josef Suk. Zde se v roce 1977 usídlila i tehdejší LŠU.
V roce 2001 začala, po dlouhých jednáních, kompletní rekonstrukce budovy č. 471 v Žižkově ulici, kterou městský úřad vykoupil pro potřeby tehdy již Základní umělecké školy Josefa Suka. V nově opravené a přistavěné budově byla zahájena výuka v únoru roku 2003.
Škola zde našla důstojné podmínky a prostory pro své působení, včetně koncertního sálu pro hudební a taneční obor.
Po 2. světové válce prošlo hudební a umělecké školství vůbec několika výraznými změnami a transformacemi. Podstatná změnu přinesl rok 1961, kdy se hudební školy změnily na lidové školy umění, v nichž se sdružovaly čtyři obory: hudební, výtvarný, taneční a pohybový a literárně dramatický a slovesný obor. V témže roce v listopadu došlo i k reorganizaci hudební školy v Benešově, která se stala kmenovou lidovou školou umění a sdružovala všechny hudební školy v okrese, které se staly jejími pobočkami. Jednalo se o školy ve Vlašimi, Sedlci a Čerčanech. Tato koncepce se ovšem neosvědčila a již v roce 1964 se jednotlivé pobočky LŠU v Benešově osamostatnily. Postupně se otevřely další obory. 1. září 1973 začal pracovat výtvarný obor, který založil Vladimír Cidlinský. 1. září 1982 byl otevřen taneční obor, u jehož zrodu stála paní Marie Fričová – Vurmová. 1. září 1983 zahájil Bedřich Nádvorník činnost literárně dramatického oboru. Tím se LŠU v Benešově stala plně organizovanou čtyřoborovou školou. Dalším mezníkem byl rok 1991, kdy proběhla transformace lidových škol umění na základní umělecké školy. Tím se hudební školy přesunuly ze zájmového vzdělávání do školské sítě. Poslední významný moment pak nastal v roce 2000, kdy základní umělecké školy přešly do právní subjektivity.
J.Suk pocházel z učitelské rodiny. Jeho tatínek působil jako řidící učitel a významný hudebník v našich Křečovicích. Tatínek malého Suka poprvé seznamoval s hudbou. Další hudební vývoj výrazně ovlivnila studia na pražské konzervatoři, kde studoval hru na housle. Později studoval u Antonína Dvořáka. Dvořákovou osobností byl silně ovlivněn. Tato studia položila dobré základy tvorbě, jíž Suk zasvětil celý život, jak v oblasti interpretační, tak skladatelské.
Suk je znám především jako člen Českého kvarteta, ve kterém setrval více jak 40 let. Toto hudební těleso šířilo slávu české hudby a českých umělců téměř po celém světě. Při této činnosti poznal Suk hudební kulturu mnoha zemí.Suk působil také jako profesor skladby na pražské konzervatoři. Za svého působení vychoval celou řadu významných českých skladatelů. Ti do posledních dnů svých životů dojížděli do Křečovic poklonit se památce svého učitele Při tak různorodé činnosti interpretační a pedagogické se zdá celkový počet skladeb (37) malý. Z raných orchestrálních děl uveďme Serenádu Es dur op.6 z roku 1892, která získala autorovi světový ohlas. Do podvědomí hudební veřejnosti se zapsal dalším dílem, symfonickou hudbou k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena. V tomto období nemalou roli hrála láska k Otýlii Dvořákové. Pohádka patří dnes již k Sukovým nejznámějším dílům. K tomuto období přiřaďme i symfonickou báseň Praga. Po klidném a radostném dětství v rodných Křečovicích i mládí v Praze, do jeho života těžce zasáhla ztráta dvou nejbližších lidí. V roce 1904 zemřel Antonín Dvořák a o rok později i jeho dcera, Sukova žena, Otýlie. Po těchto krutých událostech v Sukově životě vznikají čtyři velká díla. První z nich symfonie Asrael, dále Pohádka léta, Zrání a Epilog (op.37). Tato poslední skladba znamená vrchol skladatelovy tvorby. Při velmi stručném výčtu děl nelze opomenout klavírní tvorbu a hudbu komorní. Je zajímavé, že většina těchto děl vznikla před skladatelovým dvacátým rokem.
29.května 1935 Mistr Josef Suk v Benešově zemřel.
Po smutečních obřadech v Praze byl dne 3.června převezen do Křečovic. Rakev se zesnulým vezla z Neveklova selská jízda o třech párech koní do Křečovic. Od lípy pana Kabyla odnesli členové hasičského sboru rakev s tělesnými pozůstatky do Mistrovy pracovny. Druhý den od 7 hod. postavili členové sboru k rakvi čestnou stráž. V půl desáté byla rakev odnesena na katafalk k pomníku padlým na návsi v Křečovicích. Odtud byly zahájenycírkevní obřady a rozloučení s rodnou obcí. V deset hodin se odebral průvod do kostela. I zde stáli členové hasičského sboru čestnou stráž. Po slavnostní smuteční mši svaté vynášela selská jízda rakev ke hrobu. Po mnoha projevech za zvuku národní hymny byla rakev spuštěna do hrobu.
Tím bylo splněno Mistrovo přání být pohřben v rodných Křečovicích.
Rezervace místa k zápisu do ZUŠ HUDEBNÍ OBOR pro rok 2024/25
Zápis do rezervačního systému bude spuštěn 15. 4. 2024 v 8:00.
Copyright © 2017 - 2024 | Základní umělecká škola Josefa Suka Benešov &   Vitalex Computers s.r.o. - Tvorba školních webů | Prohlášení o přísupnosti | Cookies